státnice u konce

Matka dodělala státnice a tak jsme objednali Pizzu! A já se nemůžu dočkat, tak abych nepobíhala po pokoji jako šílená, tak píšu na blog. A o čem? Co já vím...

...Všechny předpisy
a zákony,
na chvíli i pud sebezáchovy,
házíme za hlavu,
s nimi se zázrak nikdy nekoná.

Zaručený recepty,
jak přijít ke štěstí.
Ty jsou buď k něčemu
a nebo k neštěstí.
Házíme za hlavu,
s nimi se zázrak nikdy nekoná!

Času je málo!...

Hold švihadlo... Ale uznejte, že je to geniální... Mě to připomíná, jak se třeba bavím s kámoškou o mích zážitcích a tak, vždy mi závidí můj aktivní život alias NO FUTURE! Sakra nemyslete na následky! Kdybych měla neustále myslet na to, coby, kdyby, tak mám kurva nudnej život! A to já nechci. Já chci pobíhat po sídlišti, kde se nevyznám, plivat do cizích zahrad a plánovat mé sqattování.

Fajn... Už jsem stihla tu pizzu sníst a všechno a teď bych toto měla nějak zakončit....
 Tak třeba.... Pá? Ne, moc neformální... -________-"
Nebo...na shledanou? Moc formální? Tak si naserte, nikomu do prdele lézt nebudu, tak to tak končím důstojně... Muhaha

-end-